Jdi na obsah Jdi na menu

Rozhovor s reprezentantkou v házené Helenou Ryšánkovou

Po půl roce jste zpátky na hřišti. Těšila jste se zpátky do hry? Jak se cítíte?

Těšila jsem se moc, protože ta herní absence byla opravdu dlouhá. Momentálně se cítím celkem dobře, i když samozřejmě bude ještě nějakou chvíli trvat, než se do toho úplně dostanu.

 

 

Jak probíhala rekonvalescence? Absolvovala jste ji z velké části s přítelem v Rumunsku, že?

Rekonvalescence byla o něco delší a těžší, než jsme já i moje okolí očekávali. Po operaci, kterou jsem podstoupila v Česku, jsem se zde i léčila a docházela jsem tři měsíce na rehabilitace a elektroléčbu do Centra pohybové medicíny na Chodově. Poté jsme se v červenci s Borisem vrátili do Rumunska a společně jsme pracovali na posílení nohy a postupném návratu na hřiště. Bohužel celé léto mě limitovala bolest kolene a tomu musel být podřízen celý tréninkový plán, takže se rekonvalescence nakonec z počátečních pěti měsíců protáhla až na sedm.

 

 

Jaký byl návrat k týmu a hlavně do zápasové zátěže?

Návrat byl těžký a stále to pro mě těžké je. Z počátku jsem měla velký strach a “blok v hlavě” vůbec začít. Přeci jenom házená v Rumunsku je hodně tvrdá a to nejen v zápasech, ale i na trénincích. Takže některé spoluhráčky si často neuvědomují, že před nimi stojí člověk, co ještě před několika měsíci skákal po jedné noze. Ale týden od týdne se cítím lépe a jistěji. Někdy se střídají lepší dny s horšími, ale tak to asi bývá u každého návratu.

 

 

Jak se teď Baia Mare v soutěži daří? A jak se úvodní zápasy vyvedly vám osobně?

Momentálně jsme na čtvrtém místě a v klubu panuje spokojenost. Všichni tak nějak kalkulujeme s tím, že bychom se chtěli probojovat do evropských pohárů. Nicměně dost z nás si pamatuje i loňskou situaci, kdy jsme se ze třetího místa po podzimní části propadli na konci sezóny až na desáté. Já mám za sebou teprve jeden přátelák a dva oficiální zápasy, ve kterých jsem toho moc neodehrála, což je ale pochopitelné, protože se stále ještě dostávám do nějaké herní formy. Tento týden nás ještě čeká zápas proti úřadujícímu mistrovi - Valcei.

 

 

Možná jste bez zápasové zátěže měla prostor užít si čas v Rumunsku i jinak, než při nabitém házenkářském programu. Můžete přiblížit život v Rumunsku?

Jelikož Borisovi, který zajišťuje kondiční přípravu družstva, v letošní sezóně k mužskému týmu přibyl ještě i náš ženský tým, moc volného společného času nám nezbylo. Navíc jsme vše podřizovali mému návratu, takže se mnou míval tréninky i o víkendech, kdy oba týmy hrály zápasy. Nicméně alespoň jednou jsme si udělali dvoudenní výlet do Kluže, což nám oběma určitě prospělo. V Rumunsku je mnoho krásných míst, které stojí za návštěvu. Bohužel však dopravní infrastruktura v zemi je na velmi nízké úrovni, proto je to i časově velmi náročné.

 

 

Přibyli vám tam další čeští kolegové, máte prostor se s kluky potkávat?

Ano, potkáváme se poměrně často. Baia Mare je menší město a bydlíme kousek od sebe, takže když máme čas, zajdeme na kafe nebo na oběd. Navíc s Milanem Kotrčem je zde jeho přítelkyně a moje velmi dobrá kamarádka, se kterou jsme od 6ti let společně hrály házenou. (úsměv)

 

 

V házenkářském světě není tajemství, že s Borisem Aspridisem chystáte svatbu. Plánujete i po svatbě zůstávat v Rumunsku nebo byste rádi změnu? Návrat do Čech nebo jinam do ciziny… A bude „házenkářská“ svatba?

Máme oba smlouvy ještě na příští sezónu, takže pokud půjde vše tak, jak má, s největší pravděpodobností zůstaneme v Baia Mare. Svatba bude “házenkářská” jedině v tom smyslu, že většina pozvaných je z házenkářského prostředí. Dokonce zveme i několik rumunských kamarádů z týmu. V Rumunsku je svatba obrovská událost, takže jsou zvědaví, jak vypadá ta naše česká. Ale jinak slavobránu ve tvaru branky a podobně nechystáme. Házené máme dost přes celý rok. (smích)

 

 

No, ale teď i zpátky do reprezentace! Těšíte se za spoluhráčkami na kemp do Chebu?

Do reprezentace se vždycky těším a teď po téměř roční reprezentační pauze dvojnásob. Máme tam super kolektiv a vždy se těším na tu změnu, ať už se to týká prostředí nebo vedení tréninků.

 

 

Prožívala jste s týmem smutnou červnovou kvalifikaci? Jaké to pro vás bylo, když jste nemohla spoluhráčkám pomoci? A jak se vám líbily výkony týmu v podzimní kvalifikaci?

Samozřejmě, byla jsem osobně v Mostě, kde holky hrály první kvalifikační zápas s Černou horou a druhý zápas jsem sledovala v televizi. Je pravda, že sledovat takové zápasy z hlediště nebo u televize, je ještě více o nervy, než když stojíte přímo na hřišti. Bohužel to pro nás dopadlo tím nejkrutějším možným výsledkem. Na druhou stranu, teď si z toho musíme vzít jen to pozitivní. Možná nás to ještě víc nakopne. Máme čas v tomto období zapracovat mladé a nadějné hráčky a soustředit se jen na kvalifikaci na EURO, kterou už holky dobře rozehrály a získaly dvě důležitá vítězství.

 

 

Komunikujete před Chebem s trenérem Janem Bašným? Víte, jaké pro vás má úkoly?

Byli jsme v kontaktu hlavně spíš ohledně mého zdravotního stavu. Domluvili jsme se, že pokud naskočím do tréninkového a herního procesu, bude se mnou počítat v nominaci. Já jsem osobně ráda, že mohu jet, protože věřím, že mi další tréninky a zápasy zase pomohou se posunout vpřed po mém zranění a také si osvěžím herní systémy. Jinak do Chebu jede hodně nových hráček, takže celkově to bude především o sehrávání se.

 

 

zdroj: Český svaz házené

foto: Ilustrační

autor: neu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář